Vztahy jsou někdy opravdu velice, ale velice vyhrocené, protože každý, i přestože se snažíme třeba s druhým člověkem vycházet, tak ten druhý člověk to prostě vždycky třeba i nějakým způsobem pokazí, protože najednou se začne třeba chovat jinak, nebo už ho to nebaví s tím člověkem. Nebo má nějaké trápení, a to všechno se odehrává v našich mezilidských vztazích. Protože opravdu vztahy jsou pro nás velice náročné. A hlavně velice komplikované, a hlavně nás to velice i ubíjí, protože každý člověk prostě má svoje nálady, svoje přání, svoje tužby, a prostě každý člověk všechny situace vnímá úplně jinak, proto je vždycky prostě potřeba najít nějaké řešení, abychom se prostě chovali víc pozitivně, než prostě bychom očekávali.

Prostě, když nás v životě potká nějaká nemoc, tak už potom se třeba nechováme ani hezky. Já ze svojí zkušenosti vím, že moje kamarádka měla prostě nemoc a dostala rakovinu. A strašně škaredě se začala ke mně chovat. Já jsem vůbec nevěděla, co jí je, a vůbec jsem nevěděla, co se s ní děje, ona vždycky ke mně byla tak milá. Já jsem s ní byla vždycky hrozně spokojená, vždycky jsme se nasmáli, a ona najednou byla úplně jiná, a já jsem si v duchu říkala, co jsem jí prostě provedla, že se takhle najednou chová, ale potom to tedy zní už vylezlo, a řekla mi to, a já jsem z toho byla úplně překvapená, a vůbec jsem nevěděla, jak se k ní mám zachovat, protože bylo to opravdu hrozné.

Já jsem z toho byla úplně nešťastná, to, co se jí děje, a vůbec jsem nevěděla, jak jí mám pomoct. Ale samozřejmě, snažila se, chodila na chemoterapie, a ona rakovinu přežila, takže naštěstí to dopadlo velice dobře, a můžu říct, že opravdu potom se ke mně chovala zase opět podobně jako předtím. Sice už to nebylo ono, ale prostě bylo to lepší, protože opravdu když člověk vždycky potká v životě něco špatného, tak ono se to prostě projeví i v těch vztazích, a je to takové náročné, proto bychom se opravdu k sobě měli chovat i v době nemoci prostě líp, ale chápu že je to složité. 

Vztahy jsou někdy opravdu velice, ale velice vyhrocené, protože každý, i přestože se snažíme třeba s druhým člověkem vycházet, tak ten druhý člověk to prostě vždycky třeba i nějakým způsobem pokazí, protože najednou se začne třeba chovat jinak, nebo už ho to nebaví s tím člověkem. Nebo má nějaké trápení, a to všechno se odehrává v našich mezilidských vztazích. Protože opravdu vztahy jsou pro nás velice náročné. A hlavně velice komplikované, a hlavně nás to velice i ubíjí, protože každý člověk prostě má svoje nálady, svoje přání, svoje tužby, a prostě každý člověk všechny situace vnímá úplně jinak, proto je vždycky prostě potřeba najít nějaké řešení, abychom se prostě chovali víc pozitivně, než prostě bychom očekávali.

Prostě, když nás v životě potká nějaká nemoc, tak už potom se třeba nechováme ani hezky. Já ze svojí zkušenosti vím, že moje kamarádka měla prostě nemoc a dostala rakovinu. A strašně škaredě se začala ke mně chovat. Já jsem vůbec nevěděla, co jí je, a vůbec jsem nevěděla, co se s ní děje, ona vždycky ke mně byla tak milá. Já jsem s ní byla vždycky hrozně spokojená, vždycky jsme se nasmáli, a ona najednou byla úplně jiná, a já jsem si v duchu říkala, co jsem jí prostě provedla, že se takhle najednou chová, ale potom to tedy zní už vylezlo, a řekla mi to, a já jsem z toho byla úplně překvapená, a vůbec jsem nevěděla, jak se k ní mám zachovat, protože bylo to opravdu hrozné.

Já jsem z toho byla úplně nešťastná, to, co se jí děje, a vůbec jsem nevěděla, jak jí mám pomoct. Ale samozřejmě, snažila se, chodila na chemoterapie, a ona rakovinu přežila, takže naštěstí to dopadlo velice dobře, a můžu říct, že opravdu potom se ke mně chovala zase opět podobně jako předtím. Sice už to nebylo ono, ale prostě bylo to lepší, protože opravdu když člověk vždycky potká v životě něco špatného, tak ono se to prostě projeví i v těch vztazích, a je to takové náročné, proto bychom se opravdu k sobě měli chovat i v době nemoci prostě líp, ale chápu že je to složité.